cítím, jak se kolem mé hrudi obtáčí, cosi temného avšak tajemného. tlačí mi to prsa a stlačuje mi plíce. vysává ze mě posledních pár nádechů a následných výdechů. ta tajemnost mě láká, proto jsem se obtáčet nechala. temnota skryta v tajemnu, ta mne však rdousí!..
jednou, až z mého hrudního koše jen hromádka zbyde, snad, když si někdo přečte tato slova, snad si na mne vzpomene, bude vědět, že jsem také dýchala, stejně jako jiní tvorové na planetě, kde žijeme, na Zemi. dýchala jsem stejně rychle a často jako vy všichni!
dýchejte proto, i při špatných myšlenkách, s radostí, že Vás nic neobtáčí a nerdousí!
a s vědomím, že každého může tatáž tajemná temnota obtočit a následně urdousit a pomalu zničit.
jedna z prvních myšlenek mého deníku..a teď je první na mém blogu(konečně!!).
tak snad se aspoň trošku líbí..i když je dosti smutná až pochmurná..
přeji krásný předvánoční den.
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat