fairy tale about deer

tak po delší době opět zdravím z mého zvláštního světa :)

před dvěma dny jsem měla to štěstí se opět sejít s mým o-rok-starším(vlastně o dva roky starším) kamarádem ze základky. Viděli jsme se po půl roce, ale pořádně si popovídat a zasmát se spolu jsme měli možnost až teď.
jsem vážně ráda! patří k těm lidem, které vždy ráda uvidím!

abych vysvětlila název článku...no, šli jsme spolu lesem(aby jsme měli víc času na vzpomínky na společná léta na ZŠ) a já viděla něco mezi stromy....bála jsem se, že to je nějaká liška či vlk (nedošlo mi že by tam nemohli být :D) a s mým přehnaným strachem ze psů (nikdy mi žádný pes nic neudělal, ale prostě se s nima moc nekamarádím) to bylo nepředstavitelné, že bych kolem nich prošla. ale šla jsem vedle zdatného skoro-muže, tak jsem si přišla chráněná. nakonec to nebyl ani vlk, ani liška. byla to rodinka srnek.

v životě potkáme spoustu nových lidí. staré opouštíme kvůli novým a nové kvůli starým. tak už to chodí. já naštěstí nemusím opouštět nikoho. mí přátelé jsou natolik vnímaví(aspoň v to doufám), že jim nevadí, že se stýkám jak s novými, tak se starými přáteli.

Srnčí příběh je zakončen, ale rozhodně nebyl poslední! potřebuji kolem sebe lidi, kteří mě chápou a se kterými se nemusím bát o čemkoli mluvit!


děkuji za příjemný den! :)
A.