whatever

každý má své špatné dny a smutné chvilky.. a nejlepším lékem na tyto momenty je někdo komu se můžete svěřit!!

já měla do října loňského roku takovou svou schránku na mé pocity...jmenovala se Maxa, byla to potkaní samička....

byla mým zpovědníkem, vše, co si vyslechla si nechala jen a jen pro sebe! (mám u ní 100% jistotu, že to neposlala nikdy dál, jako spousta lidí..!) 

bohužel mě opustila....ale udělala pro mě vše co mohla!

v tomto období, kolem poloviny března na ni myslím často, protože se blíží mé narozeniny a právě k mým narozeninám Maxa přišla k nám do rodiny, ke mě, přirostla k mému srdci a k mé duši.

cílem tohoto článku vlastně je poukázat ne to, jak dokážou zvířata naslouchat a vlastně je to článek ze zoufalosti..strašlivě moc mi chybí někdo, komu můžu, se stoprocentní jistotou nevyžvanění to někomu, svěřit svá tajemství a své radosti a smutky..

A.